Říjnový celotýden

V pondělí, když se přeživší dostali na farmu, zaregistrovali jednu věc. V naší společence táhne tak moc, že drtivá většina chodila po farmě v bundě a dvou párech ponožek. Oblečeni do našeho nejteplejšího oblečení, které máme, jsme se vydali na elipsu, na které jsme probírali permakulturu. Také jsme si zahráli hru, při které jsme měli prohledat všechna temná zákoutí naší farmy, a najít papírky, jenž nám měli rozšířit znalosti o již dříve zmíněné permakultuře. Samozřejmě už někteří vyrazili kuchtit vynikající avokádovou pomazánku. Jelikož jsme rozdělování služeb dělali už tolikrát, a máme to tak dobře zvládnuté, nestojí to téměř za zmínku. Nebo se naši nejlepší malíři a umělci společně s Lídou vydali tvořit keramické zápichy k bylinkám, jenž stojí za zmínku, neboť vypadají opravdu skvostně a u záhonů se opravdu vyjímají.

Následujícího dne, tedy v úterý, jsme společně s průvodci usmlouvali, že po snídani bude na 45 minut samostudium, které máme využít převážně na projekty, jídelníčky a méně teoretické věci, jenž se týkají studia. Jakmile jsme dokončili proces, tak se někteří vydali na cestu do neznáma pro vlašské ořechy, jablka a šípky. Z níž se díky bohu vrátila celá výprava, a my měli díky nim co na práci, když zrovna žádná nebyla. Ovšem, že se i náš mužský oddíl rozhodl přiložit ruku k dílu, a to tím, že se vydal do nejtemnějších lesů nasekat dřevo na zátop. Z dalekých končin tamějšího světa k nám přijeli rodiče se svými dětmi na akci, jenž se pořádala na Farmě. Na níž se rodiče s jejich ratolestmi z první třídy zapojili do sázení ovocných stromů.

Ve středu se stala velice důležitá věc. Výprava, jenž se skládala z Terky, Johy, Hannácha a Eli, se vydala za starosty měst Velkých Svatoňovic a Úpice. Také ale navštívili skupinu MAS Království Jestřebí hory, za cílem dlouhodobé spolupráce. Jakmile se naše odvážná skupina vrátila, většina z náš již měla nějaký program. Někdo vařil, někdo už po šesté za tři dny štípal dřevo a některé skupinky se daly dohromady a začaly pracovat na projektech, jenž budeme následující půlrok na Farmě prezentovat. Také měla toho samého dne Hannách narozeniny. Připravili jsme společenskou místnost na nadcházející akci, na provizorní strop se na čtvrtý pokus podařilo pověsit dva balónky ve tvaru čtrnáctky a dva lidé si poleptali zápěstí voskem, který kapal ze svíček na dortu, jenž naše bývalá zástupkyně kuchaře Kaci upekla.

Ve čtvrtek jsme čas strávili naší oblíbenou kratochvílí, jenž nás úplně ovládla – loupání ořechů. Jelikož se naši průzkumníci před časem vydali do neznámých koutů světa, v nichž našli spousty vlašských ořechů, tak jsme měli co dělat abychom to stihli všechno vyloupat, a uložit na místa, kde se jim nic nestane. Naštěstí jsme to stihli ještě před obědem, při němž se podávaly řízky. Samozřejmě, že to naši kuchaříčci opět zvládli naprosto skvěle a všichni přítomní na obědě se výborně najedli. A také se někteří vydali kousek od našeho útočiště pro jablka.

A pátek. No, pátek jako každý jiný, na elipse jsme si rozdělili úklid a pustili jsme se do toho. Následovala cesta na vlak, která proběhla stejně dobře jako cesta z vlaku do školy. Když jsme se vrátili naplnění z oběda, tak jsme zorganizovali elipsu, na které jsme řešili věci jako obvykle. Jak která zodpovědnost fungovala, co by šlo změnit a celkové hodnocení celotýdne. A i přes to, že jsme například nekoupili těstoviny na těstovinový salát, tak si celá třída chválila, jak dobře kuchaři uvařili.